SEZNAM OZNAMUJEEDITOR: Václav Prokůpek

O Národním parku Šumava

Publikováno 01.03.2017 v 08:35 v kategorii Politika, přečteno: 30x

Prezident Zeman: Byli jsme svědky zločinu; byla vytvořena fiktivní, nikoliv přírodní divočina

Projev na 55. schůzi Poslanecké sněmovny dne 21. 2. 2017 k zákonu o ochraně přírody a krajiny

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, vážené
kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, předstupuji před vás
proto, abych podpořil senátní verzi návrhu zákona o ochraně přírody a
krajiny, které se zpravidla říká zákon o národních parcích. Nemohu být
podezírán z toho, že miluji Senát. Ale nikdy mě nezajímalo, kdo co říká,
ale co kdo říká. A chtěl bych na základě informací, které jsem měl po
velmi dlouhou dobu více než deseti let k dispozici, vás seznámit se svým
stanoviskem a samozřejmě ponechat vašemu rozhodnutí, zda tato informace
ovlivní vaše rozhodnutí.


Dovolte mi, abych začal tím, že nevidím žádný důvod, proč by měl
existovat speciální set zákonů o jednotlivých národních parcích.
Považuji za naprosto přirozené, jestliže národní parky a pravidla jejich
fungování budou upraveny stejným návrhem zákona, ale protože prakticky
100 % diskuse o tomto zákoně se týká Národního parku Šumava, dovolte mi,
abych se zaměřil právě na tuto problematiku.


Před týdnem jsem se vrátil z návštěvy Královéhradeckého kraje, na jehož
území, jak víte, je Národní park Krkonoše. Nesetkal jsem se s jakoukoli
kritickou poznámkou vůči vedení tohoto národního parku, nesetkal jsem
se - snad s výjimkou drobného konfliktu, který se týkal lanovky na
Sněžku - s tím, že by existovaly konflikty mezi samosprávami a
Krkonošským národním parkem, a tak si kladu velmi prostou otázku. Proč,
když řešíme problematiku národních parků obecně, se vždy a všude
soustřeďujeme pouze na šumavský národní park.


Pokusím se vám nabídnout svoji odpověď, ale tuto odpověď řeknu až na konci, nikoli na začátku.


Před více než deseti lety jsem byl požádán skupinou svých přátel, abych
pomohl při řešení problematiky Šumavy, protože tito přátelé se
domnívali - a myslím si, že se domnívali právem - že Šumava je ničena
zelenými fanatiky. Úmyslně říkám zelenými fanatiky, nikoli ekologickými
fanatiky, protože ekologové alespoň vědí, co je to biomasa. Nu, a tak
jsem prostudoval ne desítky, ale stovky, no a za těch deset let už to
budou tisíce stránek, mimochodem, neustále přibývají, takže posledních
padesát z nich jsem před týdnem předal ministru životního prostředí, a
tak jsem se stal obětí informačního tlaku místo toho, abych podlehl
dojmům, podlehl emocím a místo pečlivého studia odborných podkladů
poslouchal názory novinářů, kteří píší každý den o něčem jiném, aniž by
čemukoli rozuměli, anebo názory některých představitelů takzvané
kulturní fronty, kteří se chtějí zviditelnit a kteří říkají to, co
pokládají za populární.


Dovolte mi, abych začal od začátku. Před zhruba deseti lety jsem se
svýma bolavýma nohama vystoupil sedm kilometrů na Plešné jezero spolu
s několika desítkami mých přátel, mezi nimiž byli i dva bývalí ministři
životního prostředí, paradoxně jeden z nich ze sociální demokracie,
Miloš Kužvart, a druhý z Občanské demokratické strany, František Benda.
Oba šli spolu se mnou protestovat proti ničení šumavské přírody.


Kromě toho jsem se proletěl spolu s televizí Prima helikoptérou nad
obrovskými územími uschlých šumavských lesů. Jedná se minimálně o 60
tisíc krásných stromů. Kolegyně a kolegové, když někdo vykácí alej, tak
se stává předmětem kritiky. Když někdo zničí 60 tisíc stromů, tak se těm
Bursíkům nic nestane. Přemýšlejte o tom.


Nu, a kromě jiného jsem se setkal několikrát s téměř všemi starosty
šumavských obcí. A kromě jiného si vzpomínám na setkání s tehdejším
starostou obce Lipno, který mi na otázku "jak je možné, že prosperujete,
jak je možné, že tady máte sjezdovky, vleky /teď tam dokonce přibyla i
nejdelší bruslařská dráha v Evropě po zamrzlé hladině Lipenské
přehrady/, jak je všechno toto možné", odpověděl: hlavní důvod je, že
Lipno není na území šumavského národního parku. Tak jsem se zamyslel a
začal jsem přemýšlet sine ire et studio, aniž bych byl předem zaujat pro
jakoukoli verzi sporu, který se i dnes zde v této Poslanecké sněmovně
odehrává.


A začal jsem od začátku. Bože, jak je to těžké a jak lehké je přečíst si jeden novinový článek a zastávat pevný názor.


Historie Šumavy a šumavských lesů je stará několik set let. Byly to
hospodářské lesy, schwarzenberské lesy. Byly to lesy, které bohužel byly
smrkovou monokulturou, a já sám se v zájmu ochrany životního prostředí
domnívám, že by bylo lepší, kdyby se tato monokultura postupně
doplňovala smíšeným porostem, ale o tom teď primárně nediskutujeme,
protože to je věc na desítky a desítky let. Tyto hospodářské lesy byly
využívány k těžbě dřeva a zpracování dřeva. Vznikaly výrazné
industriální stavby, jako byl např. Schwarzenbergův plavební kanál. Nu, a
co se stalo? Zatímco dříve v šumavském podhůří i na Šumavě samotné
existovaly továrny na zpracování dřeva, nyní se vyváží surové dřevo do
Rakouska nebo do Německa.


Ve Volarech existovala dřevozpracující fabrika. Víte, co je tam dnes?
Solární elektrárna. Chápu, v šumavském podhůří je počet slunečných dnů
tak vysoký, že se solární elektrárny vyplácí, zvláště když, jak jsem
upozornil při svém projevu k rozpočtu, dotace na solární energetiku je
patnáctinásobně vyšší než je dotace nebo spíše tržní cena běžné silové
elektřiny. Nu a na Šumavě zanikly pily, zanikly dřevozpracující podniky.
Chceme-li dovézt nábytek, dovážíme ho z Finska místo abychom si ho
vyrobili sami, a pak se divíme, že ze šumavských obcí, například z Nové
Pece, odešlo 30 % obyvatel, 30 % obyvatel, a to převážně mladých lidí.


Ale vraťme se k začátku. Existují klášterní lesy na rakouské straně
hranic. A v těchto klášterních lesích neřádí kůrovec. Proč řádí a řádil
na české straně? Vysvětlení je jednoduché, ale mnohé z vás pobouří.
Existovaly tři ztepilé smrky na jednom ze šumavských hřebenů. Tyto tři
ztepilé smrky napadl kůrovec. V hospodářských lesích bylo po staletí
zvykem, že když byl strom napaden kůrovcem, tak byl pokácen, oloupána
kůra, kůra spálena a dřevo odvezeno. Někdy to bylo dokonce i rezonanční
dřevo, kvalitní dřevo. To byla takzvaná dobrá praxe.


Ale tehdy za vlády Martina Bursíka, přítele kůrovce, jak se sám
označil, (Ojedinělý smích zprava.) se k těmto třem ztepilým smrkům
připoutaly tři neméně ztepilé dívky z hnutí Duha. A když tam přišli
dřevorubci, tyto dívky bránily dřevorubcům v pokácení těchto stromů. A
místo toho, aby je tito dřevorubci přeřízli, (Pobavení v sále.) pardon,
mám tím samozřejmě na mysli ty stromy, nechápu, proč se smějete, aby je
ti dřevorubci přeřízli, tak odešli. A studovali jste někdy mechanizmus
rojení kůrovce? Víte, co je to geometrická řada? Kůrovec je schopen se
vlastními silami pohybovat na dosah několika set metrů, a když je
příhodný vítr, tak i na dosah několika kilometrů. Jestli si někdo
z laiků myslí, že kůrovcovou kalamitu způsobil orkán Kyrill, tak je na
omylu. A víte proč? Protože při orkánu stromy padají. Při kůrovcové
kalamitě stromy schnou. A to je zatracený rozdíl. Takže v důsledku této
zdánlivě nepatrné příčiny se během několika let na území Šumavy, ano,
vytvořila divočina.


A teď přecházím k tomu odpornému pojmu divočina. Jsou dva druhy
divočiny: Divočina, která vzniká přirozenou cestou, historickým
dědictvím, jako je třeba Yellowstone a mnoho dalších národních parků. A
je divočina, která vzniká uměle. Tak trochu to připomíná neoromantické
zříceniny hradů z 19. století, které ovšem měly tu výhodu, že neničily
podhradí. Vytvoření Bursíkovské umělé divočiny zničilo 60 tisíc krásných
stromů. A já jsem se svém pokročilém věku jen málokdy zažil smutnější
pohled na obrovský uschlý les.


Dovolím si vám uvést tři fakta, nikoli pomluvu, která se plíží kuloáry,
ale fakta, která byla pronesena na tiskové konferenci dvou tehdejších
ředitelů národních parků, Jana Stráského a Jiřího Mánka. Minimálně Jana
Stráského většina z vás dobře zná. Bývalý úspěšný politik, předseda
Klubu českých turistů, milovník Šumavy, autor knihy Zelená, nikoli hnědá
Šumava. A tam Stráský popisuje hnědou Šumavu, popisuje zelený mordor,
který vytvořili fanatici z tehdejší Strany zelených vedení tehdejším
ředitelem Šumavského národního parku, panem Krejčím. Tak tedy tři fakta
pro vaši informaci.

Fakt číslo jedna. Víte, kde je pramen Vltavy, nejkrásnější české řeky?
Neexistuje. Pramen Vltavy zanikl v uschlém šumavském lese. V tom lese,
který chtěli Bursíci chránit, kde bojovali za datla tříprstého nebo
tetřeva hlušce. Ale jak datel tříprstý, tak tetřev hlušec se z uschlého
lesa dávno odstěhovali. A odstěhoval se tím i pramen Vltavy. Zpočátku
nákladem 800 tisíc korun k němu byla vybudována taková dřevěná lávka.
Byl jsem u toho, viděl jsem ji. Ale protože uschlé stromy padají, tak na
tuto lávku dopadaly uschlé stromy, a proto byl její provoz uzavřen. Co
se stalo? Pramen Vltavy byl operativně přesunut a vytvořen pramen nový
včetně romantické sošky, která původní pramen doprovázela. Fakt číslo
jedna. A předesílám, všechna tři fakta, která vám nyní sděluji, byla
veřejně publikována na tiskové konferenci a nikdo je nedementoval.

Fakt číslo dvě. K tomu novému prameni Vltavy přicházeli návštěvníci. A
bylo jim trochu divné, jak je možné, že je kolem tolik uschlých stromů. A
tak tehdejší vedení Šumavského národního parku objednalo vysokozdvižnou
plošinu a ruční pilu. Ruční pilu proto, aby se mohly přeříznout tyto
stromy zhruba v polovině, aby tam byly zuby, nikoliv hladký řez, a aby
se turisté mohli domnívat, že jde o důsledek polomu, a nikoliv
o důsledek uschlého stromu.

A konečně fakt číslo tři. V noci za svitu reflektorů byly pod uschlé
stromy dováženy čerstvé sazenice. A v noci se vytvářela iluze, že se
příroda krásně omlazuje přirozenou cestou. Nu a když reflektory zhasly a
noc skončila, tak různí špidlové a další naivní politici přišli na
denní světlo a radovali se z přirozeného omlazování. Dokonce je ani
netrklo, že občas pod uschlým smrkem vyrašil čerstvý javor.

Přiznávám se, že nemám rád, když někdo vytváří potěmkinovské vesnice, a
pokládám ho za podvodníka. Ale člověka, který věří potěmkinovským
vesnicím, pokládám za hlupáka. A právě proto bych vás ve svém vystoupení
chtěl poprosit - nevěřte zeleným fanatikům. Nevěřte těm, kdo z jednoho
z nejkrásnějších koutů české přírody dělá své experimentální pole. Už
toho zničili dost. A myslím si, že pokud nedojde k nápravě a pokud se
budou dále zvětšovat bezzásahové zóny, tak se setkáme s tím, když ne my,
tedy naši potomci, že už uschne i ten zbytek Šumavy.

Když jsem všechno tohle viděl, chtěl jsem si spravit chuť. A tak jsem
si vyjel na rakouskou stranu, kde, protože Rakušané jsou zaostalí,
nemají národní park. Ta rakouská strana se jmenuje Hochficht. Mají tam
vleky, lanovky, sjezdovky. Já sám jsem se projel po dobře upravené
běžkařské trati. Pak jsem si zajel do skvělé hospůdky. Byla tam strašná
spousta návštěvníků, všichni byli spokojeni, včetně Čechů. A Češi se pak
vraceli zpátky po rozbitých silnicích kolem vybydlených obcí a
poloprázdných penzionů. Takže Češi nechali vydělat Rakušanům, místo aby
nechali vydělat našim podnikatelům. Nu a tak jsem si říkal, proč proboha
ti, kdo zničili stovky hektarů lesa, bojovali proti tomu, aby na
Třístoličník nebo kamkoli jinam byla postavena lanovka a vybudována
sjezdová dráha. A to říkám jako běžkař, který hluboce pohrdá sjezdaři,
neboť sjezdaři jsou ti, kteří si nevyšlapou poctivě svůj kopec, zatímco
my běžkaři pracujeme. Ale přesto jsem tolerantní vůči sjezdařům.


Dámy a pánové, byli jsme svědky zločinu. Byla vytvořena fiktivní
divočina, nikoliv přírodní divočina. Byla vytvořena poušť. Co byste
řekli člověku, který v polovině Šumavy vytvoří poušť? Kdyby se hájil
tím, že je zapotřebí dezertifikace, tedy rozšíření pouště, tak byste ho
poslali do blázince. Proč jste neposlali do blázince Martina Bursíka? To
je ta nejprostší a nejjednodušší otázka, kterou vám mohu položit.


A tak bych svoji výzvu chtěl uzavřít prosbou. Není nic smutnějšího, než
když umírají stromy. Když umírají v důsledku fanatiků, kteří si přáli
umělou, nikoliv přírodní divočinu. Nemám nic proti rašeliništím na
Šumavě. Ale o tom teď přece proboha nemluvíme. Mluvíme o obrovském
lesním masivu, který byl našimi předky po staletí řádně spravován.
Mimochodem, sousední les, les v Boleticích, to jsou vojenské lesy, je
řádně spravován i nadále. Rakouský les jakéhosi kláštera je rovněž
spravován řádně.


Ano, ministr životního prostředí má pravdu, když říká, že Šumava není
jenom pro obyvatele šumavských obcí. Plně s tím souhlasím, když říká, že
Šumava je pro všechny občany, kteří tam chtějí přijet a rekreovat se.
Tak jako do jakéhokoli místa v naší krásné zemi, do jakýchkoli jiných
hor, nikoliv do zeleného či hnědého Mordoru. Ať tam přijíždějí jako
turisté a ať mají možnost využít běžné turistické infrastruktury jako
všude jinde. A máte-li opravdu pocit, že chcete chránit přírodu, jak
vznešené heslo to je a jak krásně zní, je opravdu ochranou přírody
zničení lesa? A nemyslíte si, že jednou ze součástí ochrany přírody je i
ochrana živočicha, který se jmenuje Homo sapiens sapiens, tedy člověk
moudrý?

Chtěl bych vás tedy závěrem vyzvat, přemýšlejte o tom, abychom
neopakovali zločin, doslova zločin, který se v minulosti na šumavské
přírodě odehrál. Každý může udělat chybu. Ale jestliže tuto chybu
opakuje, pak mu není ani rady ani pomoci.

Přeji vám moudrost ve vašem rozhodování. Děkuji vám za vaši pozornost.
(Potlesk poslanců PSP, kteří na počest odcházejícího prezidenta
vstávají.)


Zaznamenal Václav Prokůpek

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?